Už jsme si zvykli, že podzim je u nás deštivý a všude je mokro. A že v létě bývá dešťových srážek méně, než bývalo zvykem. Stížnosti na sucho slyšíme všude, nejen od zemědělců, odvolávajíc se na deficit vláhy v půdě vůči průměru. Ale přiznejme si, kdo je připraven na dobu, když se průměr bude naplňovat z té druhé strany?
Je-li totiž jeden rok méně srážek, než je průměr za nějaké období, matematika nepustí. Aby byl (kýžený) průměr udržen, musí někdy padnout srážek víc, než bývá zvykem. A čím více je sušších let za sebou, o to větší pravděpodobnost je, že přijde vlhčejší rok. Že zkrátka bude pršet o hodně víc, než bývá zvykem. Co se pak bude dít s tou vodou?
Problém nadměrných srážek lidé většinou chtějí řešit rychlým odvedením vody z ploch, kam napršela, do kanalizací a vodních toků. Nejlépe tak, aby voda nezpůsobila povodně. Nepřipadá vám to zvláštní? Nejprve si stěžovat, že neprší a je sucho, je suchá země, a když konečné zaprší, nechceme tu vodu v zemi, ale chceme, aby rychle odešla pryč. Z čeho pak mají ty rostliny růst, když vlastně chceme, aby té vody zůstalo stejně málo v půdě, jako jí bylo před dešti? Tedy méně, než je dlouhodobý průměr? Není tady někdo blázen?
Zásoby vody nejsou v rybnících a jezerech, v přehradách a řekách. Zásoby vody máme v půdě. Či spíše už téměř nemáme. Víme-li, že pro úspěšné pěstování zemědělských plodin anebo pro prosperování stromů v lese je potřebná určitá minimální hladina podpovrchových vod, měli bychom stejně chtít vodu ze srážek v té půdě zadržet. Zamezit jejímu odtoku. Ale ne nahromaděním na povrchu a záplavami. Měli bychom opět dosáhnout, aby půda vodu vsakovala.
Když někdo tvrdí, že v minulosti pršelo častěji, jen s menším množstvím vody a proto půda dokázala vodu vsáknout, nemá úplně pravdu. Když půda neumí vodu vsakovat, tak je jedno, zda prší trvale anebo cyklicky. Jednoduše se naplní kapacita a zbytek vody jde pryč. A uměla-li půda vodu pojmout, tak bylo jedno, zda prší den nebo týden. Vždyť hydrometeorologové spolu se zemědělci pláčou, že vody je v půdě méně, tak by delší déšť měl vodu doplnit, ne způsobit záplavu. Proč ta voda nejde do půdy, ale raději odteče pryč? Co se změnilo?
Jedna z oblíbených teorií, tedy výmluv, tvrdí, že půda je utužená, uježděná, uválcovaná traktory. I když dnes jsou traktory silnější, táhnou širší nářadí za sebou a po poli nejezdí tak hustě, jako v minulosti. A na širokých pneumatikách méně zatěžují půdu, než kdysi ty staré malé traktory, které jezdili v hustých rozestupech. Tak kdo a kdy tu půdu utužoval? A je to opravdu tak?
Prax ukazuje, že příčinou nevsakování vody je nedostatek humusu. Půda je směs prachových jílových minerálních částic a bakterií, hub i drobných živočichů a humusových částeček, které spolu tvoří houbovitou strukturu, která vodu nasává a drží. Je-li toho materiálu méně, i vody v půdě zůstává méně a po deštích vsákne jen část, zbytek odtéká a je pro pěstování beznadějně ztracen.
Postupný pokles objemu živé části půdy je způsobován neustálým dodáváním syntetických hnojiv do půdy, která mění její chemické složení a humus likvidují. Krátkodobě mohou zvýšit výnos konkrétní plodiny, ale dlouhodobě způsobují degradaci půdy, snižují její schopnost vázat vodu a ve výsledku zapříčiňují pokles úrodnosti. Spolu s chemickými postřiky, které mají chránit rostliny a ničit choroby i živočišné škůdce pěstovaných plodin, dochází postupně k degradaci živé půdy na mrtvou hmotu.
Dnes už jsou známé nejen praktické výsledky, ale také teoretické základy regenerativního pěstování na polích i v zahradách. Tedy takové péče o půdu, kdy se minimalizuje anebo úplně odstraňuje používání umělých hnojiv a chemických postřiků, tyto jsou nahrazovány jinými metodami práce, aby se zajistila nejen výnosnost pěstování co do objemu i finančních ukazatelů, ale aby půda opět získávala svou schopnost vázat vodu a bránit záplavám.
Když se tedy po dešti valí z polí voda a bere se sebou část úrodné půdy, není to proto, že hodně pršelo, ale proto, že líný a hloupý hospodář neumí na poli pořádně hospodařit. Že nepochopil, co se v zemi děje a jak jeho půda funguje.
Jestli vás trápí deficit vláhy v půdě, nestačí jen naříkat, že neprší, ale je potřeba postarat se, aby když přijde déšť, jste tu vodu nadarmo nepustili odtéct pryč, ale aby u vás zůstala a byla k dispozici pěstovaným plodinám. Dnes už jsou k dispozici vědomosti, jak na to na velkých polích i malých záhonech. Záleží jen na vás, zda se budete nadále vymlouvat a odstraňovat škody, anebo to pochopíte a budete se mít dobře.
