Když se řekne „zahrada“, každému se vybaví něco jiného, podle jeho zkušeností. Někomu dřina při rytí a okopávání, někomu nekonečné obíračky velkého sadu, někomu nikdy nekončící sečení trávníku a někomu rozkvetlé květy celý rok. Přesně to, na co si zvykl od dětství, přesně to, co mu dovolí jeho (omezená) představivost. Ale proč bychom měli omezovat sami sebe?
Nemalou úlohu v tom, jak si představujeme zahradu, hrají média. Představují nám zahrady okrasné v japonském nebo provensálském stylu, představují nám „zahrady“ vysypané štěrkem a „ozdobené“ balvany anebo nás „nutí“ pravidelně sekat náročný trávník. Někteří si dají vnutit takovéto představy využití pozemku u domu, protože je to prý moderní.
Velký význam při rozhodování, jak využít zahradu, má i velikost pozemku, který máme k dispozici. Máte-li rodinný dům v moderním satelitu, v podstatě v soukromém vězení s betonovým plotem kolem a strážní službou, tak na 200 metrech čtvercových vedle zdí moc zázraků nestvoříte. Máte-li k dispozici starý venkovský dům s velkým pozemkem dozadu, situace je diametrálně odlišná. Starý dům nemusí znamenat nemoderní bydlení, zato takovýto pozemek už nepředstavuje pravidelné výdaje bez užitku, ale zdroj do domácnosti.
Dnešní lidé jakoby zapomněli, že většina z nich pochází z venkova. A pozemek byl jedinou možností živobytí. Práce na poli, loukách či v lese zabezpečovala rodině hlavně potraviny a suroviny, a prodejem části produkce i peníze na nákup vybavení, nářadí či jiných potravin. Vzato do extrému, člověk s dostatečně velkým pozemkem, zdravý a silný, nic jiného nepotřebuje, aby přežil a nebyl hladový. Moderní vymoženosti ve formě daní, poplatků a plateb za různé služby možnost úplné samostatnosti výrazně redukují, ale největší omezení sám sobě klade člověk tím, že se omezuje ve svých představách na jednoduchá řešení. Přitom možnosti jsou i dnes velmi široké, i co se týče produkce potravin vlastníma rukama.
Pěstování zeleniny je sezónní záležitost
Zeleniny je mnoho druhů a roste do jara do podzimu, záleží od toho, čemu dáváte přednost. Mnoho lidí považuje pěstování zeleniny za nejjednodušší způsob přilepšení si do kuchyně. Nemusíte ani semenařit, nemusíte pěstovat vše od výsevu vlastních anebo nakupovaných semen, můžete si koupit hotové sazenice a ty vysázet do půdy u domu. Na trzích jsou běžně takto dostupná nejen rajčata a papriky, ale i kedlubny, karfiol, okurky, cukety, dýně, baklažán… Výhodou i nevýhodou současně u zeleniny je, že v našich podmínkách se jedná v podstatě o letničky, jednoleté rostliny. Na jaře vysejete nebo zasadíte a na podzim je po nich, nepřežijí zimu a chlad.
Takže když pro jejich pěstování zvolíte místo, které se vám přestane líbit anebo zjistíte, že je nevhodné pro rostliny, není žádný problém příští rok pěstovat zeleninu na jiném místě. Pravda, místo pro vyvýšený záhon byste si měli dobře promyslet, protože ten přestěhovat není takové jednoduché, zejména nejedná-li se o módní prvek, ale skutečně pořádný vyvýšený záhon se vším, co k němu patří. A pokud skutečně nevíte, které místo je pro zeleninu nejvhodnější, případně kde a jak budou na její pěstování vplývat různé stíny, na začátek můžete zvolit pěstování zeleniny v nádobách. Ty můžete kdykoli přemístit, vyzkoušet si vše a možná se vám tato metoda zalíbí jako trvalé řešení i boje proti škůdcům.
Tím, že je zelenina převážně sezónní záležitost, znamená to každý rok ten samý kolotoč. Výsev semen, vypěstování sazenic, vysázení sazenic do záhonů, péče o sazenice a zavlažování, sběr úrody, odkládání semen pro příští výsevy, likvidace zbytků rostlin do kompostu.
Mnozí by ještě přidali rytí, pravidelné okopávání, na podzim orbu, případně použití kultivátoru. To, že je něco běžné, ještě neznamená, že je to normální. Všechny tyto často používané procesy, prý nevyhnutné pro pěstování zeleniny, se ukazují v souvislosti se změnou klimatu jako kontraproduktivní. Dovolím si tvrdit, že mnohým pěstitelům zelenina rostla ne proto, že pleli, okopávali a ryli, ale navzdory tomu, že to dělali. V podstatě si likvidovali půdu, její mikrobióm a humus, vypouštěli vodu do ovzduší, aby ji následně dodávali hadicí. Jenže půdě už rezervy došly. V potocích nebývá v létě voda, některé studny vysychají pod náporem zavlažování, v suché půdě se zelenině nedaří.
Tento odstavec neměl být na odstrašení od pěstování zeleniny. Měl vás nasměrovat na jedině možné a správné řešení: Regenerativní a permakulturní pěstování zeleniny, ale i ovoce. Tedy zamulčování pěstitelských ploch, aby tam nerostl plevel a neodpařovala se voda, tedy abyste neměli důvod okopávat a nemuseli (tak často) zavlažovat. Zkrátka aby práce v zahradě byla lehčí a jednodušší a dávala zaslouženou odměnu v podobě bohaté úrody.
Ovoce doplňuje základní zeleninu
Stejné permakulturní zásady můžete využít i u pěstování ovoce a u výsadby nových ovocných keřů a stromů. Ulehčí vám to péči o ně a zvýší objem i kvalitu úrody.
Velkou výhodou ovoce je, že jejich donoři, tedy keře a stromy, jsou víceleté a dlouhověké rostliny a při správném přístupu se jim nemusíme věnovat celý rok, ani každý rok, jako je to u zeleniny. Pro mnohé zahradníky je strašákem každoroční řez stromů a keřů, ale jak jsem už psal, že je něco běžné, neznamená to, že je to normální. V krajním případě stříhat nemusíte vůbec, no minimálně první „výchovný“ řez, kterým založíte tvar dřeviny a korunu stromku, a pak za pár let omlazující řez, zvládnete i pomocí intuitivních videí na Youtube.com.
Na řez jsou náročné moderní nízkokmenné stromy, bujně rostoucí na slabě rostoucích podnožích. Když zvolíte staré odrůdy, ty jsou na takovéto ošetřování nenáročné a nezřídka se jich i deset let nemusíte dotknout. A zavlažování potřebují tak první či i druhý rok, v závislosti od počasí v roce.
Čím širší sortiment ovoce si zasadíte, tím více budete odolní vůči rozmarům počasí. Ať už jsou to jarní mrazy, sucho, krupobití nebo přízemní mrazy. Anebo nezvykle deštivé počasí. Důležité je, že každé dřevině vyhovuje víc jiný druh počasí, každá kvete v jiném období, a dozrávají též ne najednou. Takže jestli náhodou jedna odrůda třešně kvete v období chladu a včely nelétají, můžete mít úrodu na jiné pozdní třešni. A podobně je to i s jablky či hruškami, ale i broskvemi a meruňkami. A také se švestkami. Ale to nejsou jediné druhy ovoce, sortiment může být velmi široký. A čím širší ho máte, tím více jste nezávislí od supermarketů a jejich cenové politiky.
Vděčným ovocem jsou skořápkoviny. Tedy vlašské ořechy, lískové oříšky i kaštany. Lehce se pěstují a úroda se snadno skladuje. Takže nemusíte mít problém s tím, že je potřeba všechno najednou posbírat a zkonzumovat anebo zpracovat. Odložíte si na později 😉
Stejně je to i s drobným bobulovým ovocem. Čím širší sortiment a více odrůd, tím méně jste náchylní na neúrodu a nedostatek vitamínů a minerálů i energie. Od brzkých zemělezů přes jahody k sortimentu muchovníků máte už na jaře dost ovoce, než začnou plodit ovocné stromy. A netroufáte-li si na zeleninu nebo vás její pěstování nebaví, dejte si do zahrady ovocné keře. Přísun čerstvého ovoce s vitamíny budete mít zaručen a budete ušetřeni od „námahy“ permakulturního pěstování zeleniny.
Když se řekne „pěstování na zahradě“, nemusí to nutně znamenat dřinu se zeleninou. Jednak to jde i jinak, jednak máte možnost zaobstarat pro sebe a svou rodinu i jiné plody zahrady. A vše, co si vypěstujete sami, nemusíte kupovat a platit za to. Takže aby si vaše rodina pochutnala na plné mise jahod, nemusíte ani naddělávat, abyste na to vydělali, ani chodit na samozběr a platit za to svým časem a benzínem. Navíc, mnohé druhy ovoce se ani nepěstují tak, aby si je lidé mohli jít nabrat a zaplatit.
