Slyšely jste už o pěstování zeleniny podle jednotlivých tratí? Jestli ne, tak vězte, že to nemá nic společného se železnicí a už vůbec ne s nějakou tratí pro běžce-závodníky. Je to označení pro zastaralý způsob pěstování, prý využívající odlišné nároky jednotlivých druhů zeleniny na výživu v půdě. A jaký to má souvis s vyvýšeným záhonem?
Pojďme si nejprve říct, co se dá dnes zjistit o pěstování zeleniny podle jednotlivých tratí a co to vlastně ta trať v tomto případě je. Pomůžeme si umělou inteligencí:
Pěstování zeleniny podle tratí spočívá v rozdělení záhonů na tři skupiny podle nároků na živiny a jejich střídání. První trať tvoří plodiny náročné na čerstvé živiny, které se pěstují po podzimním organickém hnojení. Druhá trať zahrnuje středně náročné plodiny, které nepotřebují čerstvý hnůj, ale ocení humózní půdu po prvním roce. Třetí trať jsou nenáročné plodiny, jako jsou luštěniny, které si díky bakteriím na kořenech samy dodávají dusík a obohatí půdu pro další sezónu. Roční střídání tratí na záhonech pomáhá udržovat půdní úrodnost a zvyšovat výnosy.
Rozdělení plodin podle tratí:
-
První trať
(náročné na živiny):
- Plodová zelenina: rajčata, papriky, okurky, dýně, cukety.
- Košťáloviny: květák, zelí, kapusta, brokolice, kedluben.
- Ostatní: celer, pórek, brambory, kukuřice.
- Půdu je nutné na podzim hluboce prohnojit organickými hnojivy.
-
Druhá trať
(středně náročné):
- Kořenová zelenina: mrkev, petržel, červená řepa, ředkev, ředkvičky.
- Listová zelenina: salát, špenát, mangold.
- Cibulové zeleniny: cibule, česnek.
- Půda pro ně není potřeba čerstvě hnojená, ale měla by být humózní.
Třetí trať(nenáročné na živiny):
- Bobovitá (luskovitá) zelenina: hrách, fazole, čočka, bob.
- Díky hlízkovým bakteriím na kořenech si tyto rostliny samy dodávají dusík ze vzduchu a půdu tím obohacují.
Jak na střídání tratí:
-
Podzim před: Na záhonech, kde budete mít příští rok zeleninu první trati, navezte organické hnojivo, jako je kompost nebo hnůj.
První rok: Vysaďte nebo vysévejte zeleninu z první trati na organicky hnojené záhony.Druhý rok: Na místo první trati přesuňte plodiny druhé trati.
Třetí rok: Na místo druhé trati dejte zeleninu třetí trati.
Další roky: Cyklus se opakuje, přičemž půda se postupně regeneruje a připravuje na další pěstování náročných plodin
Výhody pěstování podle tratí:
Zlepšuje úrodnost půdy: Pomáhá udržovat rovnováhu živin v půdě.
Snižuje únavu půdy: Zamezuje přílišné depleci živin na jednom místě.
Minimalizuje škůdce a choroby: Střídání plodin působí preventivně proti šíření chorob a škůdců, kteří by se specializovali na určitou skupinu rostlin.A proč píšu, že je to zastaralý způsob pěstování zeleniny?Nuže proto, že uvažuje s konceptem, že rostliny půdu vyčerpávají a zahradník živiny do půdy dodává. Mluví se o hnoji. A ten se dnes dá sehnat na každém rohu, dokonce zdarma, ještě vám ho i přivezou. Či?
Aha, takže nic. Tak potom čím hnojit, jak dodat půdě živiny? A proč vůbec půdě dodávat externí živiny? Vždyť dnes je už známý a široce zpopularizovaný koncept regenerativního zemědělství, v minulosti se tomu říkalo „permakultura“ nebo i „přírodní zemědělství“.
Zatímco první způsob uvažuje s tím, že do půdy se zaseje semínko a vzešlá rostlina se z půdy kompletně vezme, plody či semena jako úroda zpracují, „posběrové zbytky“ jako sláma, nať nebo jiné, se zlikvidují, někdy zkrmí. Zkrátka na poli či záhonu nezůstane nic. A stane se co?
Nejprve půda úplně vyschne, protože není ničím pokrytá. Pak ji vítr odnese a přívalový déšť splaví dolů po svahu. A do toho zbytku se navozí umělá hnojiva, druh a množství podle toho, co se plánuje na jaře pěstovat.
Druhý způsob uvažuje s tím, že půda se sama dokáže regenerovat, tedy doplnit výživné látky pro růst jakýchkoli rostlin, jen jí je potřeba na to připravit podmínky. A mezi ně patří nenechat půdu holou, aby si udržela vláhu, nechat na ní vše, co z pěstovaných rostlin zůstalo, aby měly půdní mikroorganizmy a houby materiál na další zpracování a vytvářely tak půdní humus, schopný poskytovat výživu rostlinám a zadržovat vodu v půdě.
Tedy aby pěstitel, ať už zemědělec nebo zahrádkář, nemusel dodávat externí hnojiva a vláhu, tedy aby nemusel platit zbytečné peníze, aby si připadal důležitý. Příroda se totiž bez nich obejde, jen nesmí do ní „vrtat“. Tedy orat, rýt, kultivovat, okopávat. Nepochopitelné? Hloupému těžko.
Vyvýšený záhon je regenerativní
Pravda, jen dobře udělaný vyvýšený záhon. Ze dřeva poskládaná obruba, naplněná kupovaným lehkým substrátem, v podstatě trochu větší květináč, však k tomu má daleko. Poctivý vyvýšený záhon je jaký vysoký nad zemí, takový hluboký pod zemí. Protože pod povrchem, a pod zeminou vytěženou z té „jámy“, jsou dřevěné brvna nebo kmeny starých stromů, větve, seno, posečená tráva, hnůj, listí… Jednotlivé vrstvy se postupně rozkládají a poskytují výživu pěstovaným rostlinám. Ty však musí mít dlouhé kořeny, aby dosáhly až metr pod povrch, kde jsou ty živiny a voda. Například rajčata, rozhodně ale ne jahody, jak to někteří lidé dělají.
Rozkladem vrstev dochází k poklesu hladiny půdy ve vyvýšeném záhoně, trvá to v závislosti od skladby a tloušťky materiálu od tří do deseti let. Tento pokles je potřeba vyrovnávat například kompostem a podílí se na vyrovnání i mulč. Protože vyvýšený záhon si většinou budují poučení permakulturisté, kteří vědí, že půdu v něm je potřeba chránit před vyplavováním i vysušováním. A jako mulč se používá sláma, klidně ve vrstvě 10 až 20 cm, anebo seno, čím delší stébla, tím déle vydrží. A tento vrchní krycí materiál svým rozkladem přispívá jednak k naplnění vyvýšeného záhonu substrátem, jednak k jeho obohacování o živiny ve vrchní vrstvě.
Takže z pohledu „tratí“ je vyvýšený záhon vždy plný živin. Považovali byste za rozumné, abyste mohli pěstovat rostliny třetí tratě, naplnit vršek vyvýšeného záhonu po poklesu úrovně půdy hlušinou? A další rok to zakrýt výživným humusem, protože se chystáte na první trať?
Na druhé straně je potřeba připomenout, že vyvýšený záhon se nehnojí, ani chlévskou mrvou, takže neobsahuje agresivní hnojivo ve vysoké koncentraci. Tak, jak je dobře udělaný vyvýšený záhon vybudovaný a zamulčovaný, je permanentně obohacován o živiny půdními mikroorganismy a žížalami. Tedy hladina živin v půdě v průběhu roku nekolísá a nekolísá ani v průběhu těch tří let, zmiňovaných v úvodu. Proto není potřeba řešit tratě. A protože hnůj/hnojivo není dodáváno nárazově, ani nejsou živiny agresivní vůči rostlinám a nikdo je do nich „nepumpuje“. Rostliny si z půdy vezmou ty prvky, které pro svůj růst a dozrávání plodů potřebují. A vám vadí, že půda obsahuje větší spektrum a větší množství živin, než aktuálně pěstovaná zelenina potřebuje? Jednoduše tam zůstanou. To není současné pole, kde se dodává přesný mix umělých hnojiv pro potřeby konkrétní odrůdy řekněme řepky nebo pšenice a zbytek jsou ztráty, protože je z holé půdy po sběru úrody splaven deštěm do potoků a řek.
Jednoduše u vyvýšeného záhonu zasaďte nebo zasejte do půdy to, co hodláte pěstovat a při dodržení správného postupu a mulčování se o úrodu nemusíte bát. A tratě přenechte závodníkům 😉
