Vlhké a teplé počasí, jaké vládne na jaře, způsobuje nejen bujný růst keřů a vytváří nové výhony ovocných stromů, ale má na svědomí i prudký rozvoj savých škůdců těchto rostliny – mšic. Avšak dříve, než sáhnete po chemickém postřiku ve snaze zabránit jim škodit vaší zahradě, zvažte přirozenou cestu. Vyžaduje pevné nervy, ale má dlouhodobé prospěšné účinky.
V přírodě má každý tvor svého přirozeného nepřítele – predátora, který tím, že se jím živí, udržuje rovnováhu působení škůdců a poškozované rostliny. Samozřejmě, že z krátkodobého pohledu několika dnů se může zdát, že to tak není, ale v celkovém dlouhodobém pohledu každý náš zásah proti škůdci nakonec může škůdce podpořit a svou úrodu namísto ochrany v podstatě sami zdecimujeme.
Samotná mšice má zajímavý vývojový cyklus a v jedné fázi jich může být najednou moc. A zahrádkář lehce podlehne panice. Ale kde je problém, tam za ním jde i řešení. V případě mšic jsou to slunéčka sedmitečné – berušky. I když pohled na napadený strom říká, že mšic je příliš a beruška sem-tam jedna. A to nemůže stačit.
Ale zdání může lhát. Příroda je dobře vymyšlená, je-li někde přespříliš potravy, zvýší se i počet strávníků. A tak zanedlouho po invazi mšic na šťavnaté přírůstky našich keřů se objeví nová populace mláďat slunéček, které mají vysoký apetit. Říká se, že jedna larva spotřebuje za den až čtyřicet mšic, a ne menší chuť na dobré sousto mají i dospělci slunéček. A tak už za dva týdny může stejný keř vypadat úplně jinak.
Všude plno larev, všude zbytky mšic, na kterých si pochutnaly. A za další týden je už keř bez slunéček, které se musely přestěhovat na jiné místo, kde je potravy ještě dost. Například k sousedům. Co může být pohroma. Ne pro souseda, pro slunéčka.
Nemají-li totiž lidé dost znalostí i navzdory svému vzdělání, například zemědělskému (anebo právě proto?) anebo proto, že nejsou schopni si důležité vědomosti nastudovat z literatury anebo internetu (vždyť už mají dávno po promoci, ergo vše znají) anebo nesledují zahrádkářské magazíny a dávají přednost různým kvazihumorným seriálům, tak sáhnou po první pomoci – insekticidu. A chemickým postřikem zlikvidují populaci mšic, ale i berušek, svých pomocnic.
Rozdílnost ve vývoji populace mšic a slunéček způsobí, že už za dva týdny budete muset sáhnout po dalším postřiku, protože po prvním vašem hrdinském zásahu proti škůdcům slunéčka přesilovku mšic jednoduše nezvládají. Takže přeživší jedince dorazíte, pravda spolu s aktuálním stadiem živých mšic.
A za takový měsíc tady máte opět invazi. Slunéčka jste zdecimovaly, mšice se namnožily a vesele úřadují na vašich ovocných stromech a keřích. A ani ty od vašich zkušených a skutečně vzdělaných sousedů, kteří slunéčka chrání, přilétající jedinci, ať se snaží sebevíc, vaše rostliny neochrání a žel, ani vy je. Opakovaným postřikem, „protože musím“, zničíte i poslední kusy berušek, aby se náhodou nestihly namnožit pro příští rok, a zničíte i nějaké mšice, ovšem ty se znovu zanedlouho dostanou na vaše stromy a budou nerušeně pokračovat v hodování. Protože už jim nikdo nebude bránit. Protože vy jste vyvinuly úsilí, utratily peníze a funguje to? Ne, protože pořád máte mšice.
Lidé rok co rok opakují stejný postup a rok co rok dostávají stejný výsledek. A ani je nenapadne zamyslet se nad tím, co dělají a jakou dostávají zpětnou vazbu.
