Mnozí pěstitelé zeleniny si stěžují na nepříznivé přírodní podmínky a zejména na jejich změnu v posledním období. Stabilita pěstování je pryč a dávné pranostiky už dlouho neplatí. Na ověřené agrotechnické termíny se nedá spolehnout a obvyklé počasí mírného podnebního pásma je pryč. Předznamenává to konec obvyklého způsobu práce na našich zahradách?
Že se něco děje, je jasné už i největším klimatickým skeptikům. Ale jen málokteří z nich si uvědomují, že to neznamená nástup do boje proti klimatické změně. Vždyť jak chcete bojovat proti hurikánu? Proti JetStreamu? Proti Slunci? Jak může blecha bojovat proti stádu bizonů?
Řešením je akceptovat probíhající změny, vzít je na vědomí a přizpůsobit se. To je jediná ověřená cesta přežití. Vše ostatní nás stojí síly navíc, utrácíme prostředky, ztrácíme čas a ve výsledku i tak máme méně úrody, méně výnosů, jsme ve ztrátě. Z dlouhodobého hlediska prohráváme.
Jste-li zvyklí vysévat rajčata v březnu a po patnáctém květnu je sázet do půdy, jak chcete „bojovat“ proti tomu, že „zmrzlí“ se vyskytnou, navzdory pranostice, koncem května? Jak chcete svou tvrdohlavostí bojovat proti tomu, že poslední noční mrazík je koncem března a pak je už teplo a v červnu dokonce sucho a horko, dva měsíce v jednom kuse? Jste-li zvyklí rušit své zeleninové záhony v půlce září, protože se v kalendáři blíží podzim a sychravo, jak to zabrání klimatické změně, u které je až do konce října příjemné letní počasí a mrazy přijdou až v poslední dekádě listopadu? Jak to pomohlo planetě, že jste přišli o možnost mít ještě dva měsíce čerstvou zeleninu z vlastních záhonů?
Jsou v Přírodě věci, které změnit můžeme – a směle do toho! – a jsou věci, které změnit nemůžeme. Je moudré tyto od sebe rozeznat a podle toho se zařídit.
Když pozorně sledujete popsané přírodní jevy, kdy už brzy na jaře se dá zelenina sázet a sít do záhonů a do půlroku už dává plnou úrodu, ale v následujícím dlouhotrvajícím období sucha a hork svůj růst a dozrávání zastavila, aby se na podzim opět vzpamatovala a dávala další úrodu, chcete proti tomu bojovat anebo to využít ve svůj prospěch?
Takovýto průběh vegetační doby připomíná dvoufázové pěstování. Jako kdybychom měli dvě sezóny uprostřed jednoho kalendářního roku. Přičemž „kalendářní rok“ je jen umělý konstrukt člověka, Příroda se řídí Slunečním cyklem. Nabízí-li nám Příroda možnost mít úrodu dříve a po ní letní přestávku, následovanou teplým podzimem s možností další úrody, je potřeba proti tomu „bojovat“ anebo je lepší to využít ve svůj prospěch? Zelenina, která díky mulčování nepotřebuje masivní zavlažování, aby přežila, a na podzim dává další dávku úrody, může být lehce doplněna zeleninou s krátkou vegetační dobou, vysévanou či sázenou po skončení suchého léta.
K tomu je však víc než vhodné mít levné osivo. A nejlevnější i nejlepší je osivo vlastní, které nemusíte kupovat. Takže můžete vysévat zeleninu ve dvou fázích pro jarní výsadbu v březnu nebo dubnu a pak koncem května. A u sazenic vás nemusí mrzet, že vám část zmrzla anebo že jste nespotřebované hodili do kompostu na recyklování. Navíc máte garanci osvědčené a odolné vlastní odrůdy. Takže takovéto přizpůsobení se změně podnebí, které nás provází, nepředstavuje pro vás ztráty, ale dokonce může vést k vyšší úrodě, většímu množství vlastní zeleniny. Jen pochopit, co se děje a máte to „v suchu“.
O něco náročnějším řešením je postavit si skleník, abyste uchránili svou zeleninu před mrazy, ať už na jaře, anebo na podzim, ale i před častými dešti. Skleníkem si také prodloužíte vegetační dobu a množství zeleniny navíc vám za několik let vrátí investici do vybudování skleníku. Navíc může skleník sloužit i jako místo předpěstování sazenic do záhonů. Alternativou mohou být menší pařeniště anebo foliovník.
Svět kolem nás se mění. Pomoct vše dobře zvládnout nám může jen ochota poznat skutečný stav věcí a změnit své naučené chování tak, aby nám změna neubližovala a ideálně, abychom ji uměli využít ve svůj prospěch tam, kde je to možné.
