Pěstování zeleniny bez umělých hnojiv je lepší a levnější

Všichni pěstitelé ví a různé magazíny jim to rádi připomínají, že u pěstování zeleniny je důležité včas a správně hnojit. Protože bez hnojení nebude úroda. Buď nebude žádná nebo bude bídná. Různé druhy zeleniny jsou různě náročné na dostupnost živin v půdě. Téměř všichni se shodnou v nutnosti kupovat ty správné kombinace a směsi umělých hnojiv a jejich následné jednoduché a účinné aplikaci. Jediný problém nastává u pokladny v prodejně nebo eshopu. Ceny umělých hnojiv vystřelily nahoru raketovým tempem a domácí pěstování zeleniny přestává být ekonomicky únosné. Opravdu?

Na jaře jsme jednu takovou prodejnu zahradnických potřeb navštívili a jeden z prodavačů mi říká, že umělá hnojiva s každým nákupem u velkododavatelů jsou dražší a dražší. „No a co?“ odvětím a tím považuji naši debatu na téma hnojiv uzavřenou. Ne tak můj známý prodavač, který pokračuje, že díky drahým umělým hnojivům bude domácí pěstování zeleniny omnoho dražší, než dosud. „U nás ne,“ končím tuto nesmyslnou debatu.

Na druhý den jsem tuto příhodu vyprávěl známému, spolu s doplňujícími informacemi. Máme souseda, důchodce, velmi agilního zahrádkáře, pěstují se ženou na snad dvacetiarovém pozemku všechnu možnou zeleninu a brambory i pro své vdané dcery. Na podzim celé pole projedou malým traktúrkem s pluhem, na jaře s motorovým rotavátorem. Poté jednou za pár let pole povápní a každý rok pak posypou umělým hnojivem.Do takto připravené půdy potom vysévají a vysazují zeleninu a brambory. Protože letos ceny pohonných hmot stouply stejně tak jako ceny NPK a jiných druhů umělých hnojiv, bude jejich zelenina a brambory dražší. Sice je neprodávají, pouze konzumují v rámci rodiny, ale hodnota vložených finančních prostředků bude vyšší, i když vypěstují stejné množství potravin, jako loni.

My jsme letos stejně, jako loni, vysázeli sazenice zeleniny do vyvýšených záhonů a brambory do sena. Vyvýšené záhony není třeba rýt ani nijak jinak kypřit, protože jsou zamulčované slámou, kterou získáváme od známého zemědělce výměnou za jiné naše plodiny či služby. Seno pro brambory a mulčování jiných záhonů získáváme z našich travnatých ovocných sadů, které bychom stejné museli sekat, takhle se alespoň peníze vložené do PHM do sekaček a krovinořezů efektivně využijí, když už nechováme žádná hospodářská zvířata. Práce vložená do pěstování zeleniny je tedy stejná, jako loni i jako příští rok, nepočítám-li ty sekačky, náklady na pěstování zeleniny jsou u nás stejné a budou stejné i příští rok, bez ohledu na cenu umělých hnojiv. A o množství úrody se bát nemusíme, spíše snižujeme počet sazenic. Jak je to možné?

Hnojení je důležité, umělá hnojiva nikoliv

Celý vtip spočívá v prokouknutí klišé „Hnojení = umělá hnojiva z obchodu“. Není to totiž pravda, i když prodejci by byli rádi, kdyby byla. Netvrdím, že hnojení NPK či Krystalonem anebo jiným značkami umělých hnojiv nepřináší zvýšení úrody. Dostatek dusíku a fosforu umožní rostlinám zabudovat do pletiv více vody a rostliny samotné i jejich plody jsou větší, než bez těchto přípravků. Co ale rozhodné pravda není je rozšířené povědomí, že to jde jen tímto způsobem.

A nemusíte ani vlastnit krávu nebo ovce, aby jste dosáhly bohaté úrody zeleniny. Hnojení chlévskou mrvou, jak se označuje hnůj hospodářských zvířat, dnes není takové jednoduché, i kdyby jste se dali na tuto „voňavou“ práci každý podzim. Dobytek zkrátka na vesnicích není vlivem hospodářské politiky včetně často nesmyslných dotací a proto sehnat hnůj není snadná věc. Ale je tady ještě další způsob, jak dostat živiny do půdy a nemuset za to platit.

Protože hnojení není cílem, ale prostředkem, jak doplňovat do půdy živiny spotřebované rostlinami v průběhu jejich života. Můžete si připadat, jako hrdina, který se plácne přes kapsu, nakoupí hnojiva v pytlech, palivo v bandaskách a s vypětím všech sil dostane hnojiva do půdy a exhaláty do vzduchu, jen aby zachránil svou rodinu před smrtí hladem a připadal si jako vládce zahrady a přilehlé planety a určoval, co a jak se bude na jeho pozemku dít.

Celý nynější systém obdělávání půdy totiž znamená permanentní odstraňovaní některých živin z půdy a jejich nárazové doplnění na konci pěstitelské sezóny nebo na jejím začátku. Zkrátka sběrem úrody a odstraňováním zbytků rostlin odstraňujeme z půdy organickou hmotu a ta je potom chudší na humus, fosfor, dusík či další prvky nezbytné pro zdraví růst zeleniny, ale i trávy, ovocných keřů a stromů. A také ztrácí schopnost zadržovat vodu. Doplňování živin se částečné děje toky podpovrchové vody v půdě, která přináší živiny z míst, která jsou na ně bohatší, dalším zdrojem je hluboká orba, která má za úkol vynést živiny z větších hloubek na povrch, kde má být k dispozici plytce kořenícím rostlinám. A naši předci vozili slámu z chlévů na pole taky proto, aby vrátili část odvezené organické hmoty (slámu) zpět na pole doplněnou o výměšky zvířat. Dnes ovšem tento koloběh hmoty zanedbáváme a náplastí na to má být jednorázový přísun umělých hnojiv.

Souhrnným efektem hnojení syntetickými hnojivy a neustálého obnažení půdy (orba, pletí, okopávání), které způsobuje zvýšený odpar vody, je také zasolování zemědělské půdy. Vápnění každých sedm až deset let je berličkou, jak alespoň trochu snížit kyselost půdy a zlepšit hospodaření pěstovaných rostlin se živinami. Ovšem berličkou, která nadále snižuje obsah organických látek (humusu) v půdě, čím snižuje vodozádržnost půdy a zvyšuje nejen lokální sucha, ale i potřebu umělého a pravidelného zavlažování. Komplex problémů, který začal tím, že jsme „pouze“ přihnojili záhony umělými hnojivy. Jak pohodlné, že?

Permakulturní mulčování šetří čas a peníze a zvyšuje úrodu

Zdrojem humusu a organických látek v půdě je přirozený rozklad odumřelých rostlin za pomocí bakterií, hub a hmyzu. Projděte se někdy po lese. Nikdo zde neoře, nikdo neodváží podzimní „zbytky“. Listí, větve i celé rostliny po skončení svého života padají jedno na druhé a půdní fauna se postará, aby se zbytky rostlin proměnily opět v živiny pro nové rostliny či stromy. Když hrábnete rukou do země, často nepoznáte, kde končí spadané listí a začíná jemná, vlhká a na život a živiny bohatá půda. A stejný proces můžete nastartovat i na své zahradě.

Záhony, místa pro pěstování, namísto pravidelného rytí (a vysušování) pokryjte vrstvou organického materiálu. Pokud máte ovocný sad a dostatek stromů, může to být i listí. Pokud máte dostatek travnatých ploch, může to být seno. A pokud nic z toho není k dispozici, kupte slámu. Jisté, podzimní zbytky můžete dát na hromadu a zkompostovat a na jaře kompostem přihnojit záhony. Tím ovšem vyřešíte jen část problémů. Dodáte nárazové určité množství organické hmoty a s ní živiny, nezabráníte však vysušovaní půdy a růstu plevele, jak to komplexně dokáže hrubá vrstva mulče.

Přirozené rozkladné procesy, kdy se odumřelá organická hmota stává potravou půdní fauny a tím humusem, postupně zespoda „odebírají“ vrstvu mulče, proto je potřeba ho každý rok doplňovat a někdy i častěji. Vrstva slámy vydrží rok i dva, vrstvu sena musíte doplnit i třikrát do roka. Doplnit mulč můžete nejen listím, ale i dřevnou štěpkou z listnatých (ovocných) stromů. Rozhodně se vyhněte použití prodejci oblíbené borové kůry, ta je vhodná maximálně tak pro borůvky, maliny, černice/ostružiny.

Jak dostat mulč ze slámy na záhon

Na podzim, po sklizni pokryjte celý záhon souvislou vrstvou slámy o tloušťce 10 centimetrů a na jaře malou lopatkou pro sazenice udělejte prostor a v něm jamku. Pokud potřebujete vysévat semena do řádku, použijte kousek prkna, kterým v mulči vytvoříte úzkou rýhu až na samotnou půdu a semena do ní vysejete. Mezera široká asi 5 cm stačí, aby semena vyklíčila a měla prostor k růstu.

Na jaře, pokud už jsou rostliny v zemi a chcete začít mulčovat, opatrně položte slámu nebo seno okolo rostlin tak, abyste pokryli celý záhon a sazenice nepoškodily nebo nezakryly. Je to rozhodně pracnější, ale vyplatí se začít i v polovině sezóny, ušetříte spousty vody a času.

Jak mulčování funguje?

Dobře, zněla by stručná odpověď. Zvídavý zahradník se s ní však neuspokojí, chce vědět víc. Vrstva organického materiálu pokrytím půdy v okolí pěstovaných rostlin:

  • brání přehřívání kořenového systému rostlin
  • brání vysušování vrchní vrstvy půdy
  • bráni přístupu semen plevelu k slunci, ty nevyklíčí
  • ve vlhké půdě se daří žížalám a jiné půdní fauně, která mulč zpracovává v permanentní dávku humusu a dalších živin a provzdušňuje půdu
  • v zimě chrání kořeny trvalých rostlin před zamrzáním, žížaly se pohybují v půdě výše a i přes zimu přihnojují rostliny

Mulčovaný záhon tedy není potřeba tolik zavlažovat a taky není (vlastně to ani nejde) potřeba ho rýt, je přirozeně kyprý. Ovšem za předpokladu další permakulturní zásady, že na záhon se nevstupuje. Dává to logiku, když půdu v záhoně neudusáte svými botami při snaze o přehnanou péči o něj, nemusíte ho kypřit, to obstarají žížaly, když se jim postaráte o vhodné podmínky a potravu, tedy mulč.

Když plevel nemá slunce, nemá možnost a sílu růst. Když se nějakému kousku podaří protlačit přes silnou vrstvu slámy, lehce ho dvěma prsty vytrhnete a … položíte na mulč, aby se rozložil. Plevel svými kořeny přece vytáhl živiny z větších hloubek půdy (hluboká orba…), byla by přece škoda ho zlikvidovat, když může posloužit dobré věci 😉

Místo pluhu a kultivátoru v permakultuře použijete sekačku, krovinořez a hrábě. S menší námahou a menšími financemi dosáhnete dosáhnete stejného, ne-li lepšího výsledku v pěstování potravin na své zahradě. A ceny umělých hnojiv na pultech obchodů vám mohou být ukradené. Cena vašich vlastních potravin bude od situace na trhu zcela nezávislá. Stejně tak jako nezávislí budete i vy.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu navždy pod tímto článkem jen za 250 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
Čtěte tento web a sdílejte ho s přáteli

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..