Velikost samozásobitelského statku

Cena za bydlení a peníze za potraviny patří k největším výdajům každé rodiny nebo jednotlivce. Pokud nemáte možnost zvýšit svůj výdělek, možná uvažujete, jak snížit výdaje. Kdo bydlí v bytovém domě, hodně prostoru na šetření nemá. Vlastnictví zahrady a volný čas dávají lepší perspektivu. Jak velkou plochu musíte mít k dispozici, abyste vypěstovali dost potravin alespoň pro částečnou soběstačnost?

Současná společnost je tak vzájemně propojena, že není možné zcela se odpojit od systému a žít „Na samotě u lesa“. Současné zákony nás nutí bez ohledu na to, zda pracujeme nebo ne, pravidelně platit minimální zdravotní a sociální odvody, ačkoli bychom žili tak zdravě, že bychom žádnou lékařskou péči nepotřebovali a důchod nepožadovaly. Jednoduše takové jsou zákony a exekuční systém by nás připravil i o náš majetek, kdybychom je ignorovali. A daně z majetku nás opět nutí nějakým způsobem si zajistit zdroj financí, přičemž jiné zákony nám výrazně komplikují možnost vydělat je prodejem produktů vlastní práce. Jako kdyby vládám více záleželo na tom, abychom museli být zaměstnanci a plátci daní, než abychom byli šťastní a spokojení.

Z toho jasně vyplývá, že v případě zájmu o pěstování vlastních potravin musíme zajistit kombinaci vhodných pěstebních ploch, dostatku času a zaměstnání či jiného zdroje peněžních příjmů. Vzájemné poměry těchto tří zdrojů jsou závislé na tom, kolik členů má naše domácnost a zda jsou v ní i děti v systému školní docházky a vzdělávání. Cesta k úplné potravinové soběstačnosti je tak víceméně pro většinu z nás uzavřená a má význam hovořit jen o částečně soběstačném zásobení se potravinami. Tedy ne v úplném rozsahu a ne v úplném sortimentu.

Na druhé straně má-li alespoň jeden člen domácnosti trvalý finanční příjem (mzda, důchod, renta či jiné finanční výnosy) a druhý či další disponují dostatkem času i znalostí, není problém vypěstovat to, čemu se daří a zbytek získávat z obchodní sítě. Minimalizují se tím dopady špatného počasí, škůdců, neúrody a jiných nepříznivých faktorů na život domácnosti.

Pokud tedy v prvním plánu neuvažujeme o bydlení přímo na pozemku, jen o jeho obhospodařování, ani nechceme pěstovat plodiny za účelem prodeje, jaké jsou nároky?

Jak velké záhony potřebujeme pro každou plodinu?

Dříve, než si určíte výměry plochy pro jednotlivé plodiny, byste si měli říct, co a jak často jíte. Tedy jakou máte spotřebu jednotlivých potravin. A také to, které potraviny umíte nejen vypěstovat, ale také zpracovat a uskladnit. A které si raději stále budete kupovat. Toto rozhodování bude zřejmě u každého člověka jiné, proto není možné přesně říci, kolik arů čemu je potřeba určit. Ale jako návod si umíme napsat, jak se čemu v našich zeměpisných podmínkách daří a kolik péče to asi vyžaduje.

Brambory

Mezi základní potraviny u nás již desetiletí patří brambory. Dospělý člověk potřebuje na jednu porci asi 200 gramů, pokud počítáme i ztráty slupek při čištění, tak čtvrt kilogramu. Aby nám „nešly nahoru krkem“, tak je můžeme jíst nejvíce obden. Podle odrůdy a aktuálního počasí je můžeme sklízet cca v září a v chladném sklepě se dají skladovat až do června. Samozřejmě, že během toho nějaké i shnijí, ztrátám se nikdy neumíme úplně vyhnout. Ale takto nám vyjde, že na jednu dospělou osobu potřebujeme vypěstovat klasickým způsobem asi 40 až 50 kilogramů brambor.

To představuje asi 4-5 kg ​​sadby. Při vysazování cca 25 kg sadbových brambor na 1 ar nám vychází, že jeden ar, tedy plocha 10 x 10 metrů (nebo 5 x 20), nám uživí jednu čtyř- až pětičlennou rodinu. Samozřejmě celkový výnos závisí na množství vláhy i od péče o brambory, což je oborávání, okopávání, sběr mandelinky bramborové i ochrana před plísněmi.

Výhodné je sadbu rozdělit na dvě či tři období, začít ranými odrůdami, které již v červenci je možné sklízet a konzumovat, ale špatně se uskladňují a končit pozdními odrůdami, které dorůstají, když první už jíme, ale vydrží dlouho v dobrém sklepě. Ideální velikost brambor na sadbu je cca 35 až 40 mm.

Kromě klasického pěstování brambor v zemi, tedy v kypření půdě v brázdách s obkopávaním, se stále více rozšiřuje pěstování brambor v seně. Jak to funguje a jaké to má výhody?

Na zem, nemusí být okopávaná, stačí posečený trávník, položíme vrstvu suchého sena (může být i staré) ve vrstvě asi 30 cm. Na tento podklad položíme sadbové brambory ve stejné vzdálenosti a sponu, jako kdybychom je sázeli do brázdy. A na vrch opět položíme vrstvu sena, asi 30 cm vysokou. To je všechno.

Tak jako v zemi i v seně potřebují brambory vláhu. Pokud dost neprší, je třeba je zalévat.

Zdá se to neuvěřitelné, ale seno se docela rychle rozkládá a tím poskytuje živiny bramborám. Pokud vrstva sena ulehne, je dobré ho doplnit, aby rostoucí brambory nebyly na světle, ozeleněli by a nebyly by jedlé. Velkou výhodou pěstování brambor na seně je to, že je nemusíme sklízet najednou. Kdykoliv seno rozhrabete a zkontrolujete, jak brambory narostly. Pokud jsou jeden či dva v hnízdě dost velké na konzum, můžete je odtrhnout a zbylé opět přikrýt senem, dorostou.

Takto se vyhnete běžnému problému, že brambory ze země vyoráte předčasně a jsou ještě malé. A také dokážete prodloužit čerstvost brambor, když zůstanou na kořeni, pokud je neohrožuje sucho nebo naopak plíseň bramborová. Jednoduše máte čas sklízet je na etapy, neunavíte se najednou a vedle jiné činnosti či zaměstnání posbíráte úrodu v době, kdy to vyhovuje vám.

Dýně

Další zajímavou plodinou, která se dá snadno pěstovat jako základní potravina jsou dýně. Většina z nich je známá jako bílé tykve bez chuti, používané jako součást jídel nebo jako krmivo pro hospodářská zvířata. No pokud zvolíte dýně se žlutou dužinou, možná nebudou takové obrovské, zato budou mít dobrou chuť a dají se dobře skladovat. Nejznámější je odrůda hokkaido. Na rozdíl od brambor jim vyhovuje při skladování sucho a teplo (cca 18 ° C), tedy mohou být v bytě nebo domě. Pravidelně je třeba kontrolovat, zda se nekazí. Vydrží od podzimu do dubna až května, ale musíte počítat s celkovým odpadem až do jedné třetiny nasbíraných plodů.

Hokkaido lze připravit jako hustou polévku nebo zapečené na způsob francouzských brambor (spolu se slaninou, klobásou, v paprikami, cuketou a pod.), sami obsahují velké množství škrobu, takže i jako náhrada brambor. Jeden plod může dosahovat hmotnost 0,8 až 1,5 kilogramu, takže stačí na jedno jídlo pro celou rodinu. Dá se, připravované na různé způsoby, jíst tak třikrát týdně. Celková úroda cca 100 kusů plodů stačí k překonání podzimu a zimy, při častější konzumaci je třeba dvojnásobek.

Úrodnost závisí na humóznosti půdy a dostatku vody. Deset hnízd dýní hokkaido, se třemi semínky v každém, může za dobrých podmínek dát těch sto kusů plodů a nějaké nedorostlé mohou posloužit drůbeži. K tomu potřebujeme plochu asi 40 m2, ideálně bývalého hnojiště nebo dobře pohnojeném půdy či kompostoviště. V chudších půdách se vyplatí vykopat mělkou jámu (cca velikosti korby kolečka), do ní dávat veškerý odpad ze zeleniny z kuchyně, listí, posečenou trávu a do takového kompostu na jaře vysazovat sazenice či vysévat semena. Po prvním roce pěstování samotné tykve poskytnou dost materiálu na kompostování, ať už jsou to listy, dužina nebo nedozrálé plody.

Zvyšovat úrodnost dýňoviště pomáhá i hojné mulčování senem, které v prvních týdnech růstu vydatně pomáhá redukovat množství plevele. Později už bohaté olistění dýní hokkaido nepustí světlo k plevelu a potlačuje její růst.

Luštěniny

Popínavé fazole na plotech a bob v keříku, to jsou dva základní druhy luštěnin, které si lidé často pletou. Po dozrání lusků se plody obou druhů dají sušit a skladovat nejlépe v sklenicích. Bob lze sklízet i zelený a pokud ho nepoužijete v kuchyni ihned, dobře je ho zmrazit. Skladování mrazem ale zvyšuje nároky na finanční zabezpečení domácnosti, na rozdíl od sušených plodů.

Další běžnou luskovinou je hrách. Dá se konzumovat zelený, tento se dá také zamrazit. Po dozrání lusků se plody hrachu suší. V době vegetace je náročný na vodu, proto ho je třeba pravidelně zalévat. Pro svůj růst potřebuje oporu. Buď ke každé rostlině půl až jeden metrové větvičky, které získáme řezem ovocných stromů, nebo lískové pruty. Při menším počtu opor je dáváme do vzdálenosti cca půldruhého metru a propojíme několika liniemi provázků.

Celková spotřeba jedné osoby může dosáhnout cca 50-60 kg luštěnin za rok. Jak jsme již řekli, s úspěchem se dají na pěstování využít jinak „jalové“ plochy těsně vedle plotů nebo jiné menší plochy. Při hrachu vychází výnos mezi 25 až 35 kg / 1 ar, u fazolí a bobu záleží i od odrůdy. V principu můžeme počítat se dvěma ary na jednu dospělou osobu.

Plocha záhonů pro potraviny pro jednu rodinu

Z dosud uvedeného si můžeme shrnout, že pokud bychom jedli brambory obden, dýni každý třetí den a luštěniny mezi tím, abychom si sami vypěstovali jedno až dvě jídla denně při tříčlenné rodině, potřebujeme celkem 1 ar na brambory a na dýně (ne spolu) a čtyři ary na luštěniny. Těchto pět arů by mělo dát dost úrody na přímý konzum a uskladnění až do další sklizně raných odrůd i pokrýt případné ztráty během skladování. Za předpokladu, že nebude neúroda nebo napadení škůdci a chorobami.

Zelenina

Kromě těchto potravin je vhodné pěstovat i jinou plodovou zeleninu. Papriky, rajčata, okurky. Plocha jeden ar spolu pro všechny tři plodiny dá podle odrůdy a dostatku vláhy asi 300 kilogramů rajčat, 150 kilogramů paprik a několik desítek kg okurek salátovek nebo nakládaček. V sezóně se dají jíst nejen na snídani s chlebem, ale i uvařené na lečo a sterilizované jako čalamáda, lečo nebo čistá rajčatová šťáva k přípravě jiných jídel.

Při pěstování rajčat i okurek musíme mít na zřeteli jejich náročnost na závlahu a mít k dispozici dostatek vody. Ať už vlastní studnu nebo zásobníky na dešťovou vodu. A každý den v létě alespoň hodinu času na zavlažování.

Základem mnoha jídel je cibule. Někdo ji oblibuje téměř ve všem, někdo ji používá sporadicky. Proto se spotřeba může pohybovat mezi 5 a 10 kilogramy na osobu. Pro její pěstování postačí pár metrů čtverečních.

Mnohem více místa je třeba vyhradit kořenové zelenině. Mrkev, petržel, červená řepa, klikva, kedluben, celer, ředkvičky. Kromě posledně jmenované se ostatní dobře skladují například v písku, kde vydrží až do jara. Během sezóny se dají jíst i čerstvé, ne jen jako součást jídel. Celková plocha jednoho aru by měla postačovat pro jednu rodinu. Ředkvičky lze vysévat opakovaně v intervalu asi tři čtyři týdny.

Celková plocha záhonů

Sedm až osm arů obdělávané půdy by mělo být dostatečných na téměř úplnou produkci rostlinných potravin a zeleniny pro jednu rodinu. K tomu je ale nutné připočítat i plochu chodníků v zahradě a obslužných ploch. Někde musíte mít uložené nářadí, místo zabere i kompostér, nesmíme zapomenout na plochu trávníku (jako zdroje sena na mulčování = zvyšování úrodnosti půdy i výnosů). Své místo má i studna či nádrže na vodu.

Přestože trávník je považován v moderních zahradách spíše za problém, v produkční zahradě má své nezastupitelné místo jako zdroj materiálu na mulč. Jeho plocha by měla být minimálně stejná, jako plochy pěstování potravin a zeleniny, ale raději dvojnásobná. Přitom se neseká každý týden, ale tráva se nechá dostatečně vyrůst. To v praxi znamená první sečení v květnu nebo začátkem června a podle množství srážek druhé sekání v srpnu až v září, případně třetí sečení koncem září či začátkem října. Na mulčování stačí trávu nechat schnout dva či tři dny, nemusí být suchá jako seno na krmení a uskladnění.

Trávu na mulčování není třeba sekat najednou v celé zahradě, ale podle potřeby mulče. Luční květy jsou vítanou potravou pro včely, zejména pokud v zahradě chováme divoké včely jako opylovače a vytváříme vhodné podmínky pro čmeláků.

Trávník může být součástí ovocného sadu.

Ovoce

Ovoce je nedílnou součástí našeho jídelníčku. Protože jídlo to není jen řízek nebo knedlík, to je i jablko, hruška, švestky, meruňky, rybíz, jahody, aronie, zimolez, hrozny, ořechy, lískovce a všechno ostatní ovoce, které se urodí v naší zahradě. Tak jako jsou banány či mandarinky přirozenou součástí tropické a subtropické přírody, je naše ovoce přirozenou součástí našeho jídelníčku a poskytuje nám nejen energii v podobě přírodních cukrů, ale i vitamíny, vlákninu a stopové prvky, potřebné pro zdraví našeho těla.

Zatímco produkty zmíněné v první části tohoto článku vyžadují každoroční opakovanou péči a práci při jejich pěstování, u ovoce je to jinak. V podstatě po zasazení ovocného stromku nebo keři a jeho prvotním vytvarování řezem během jeho dalšího života je již potřebná péče minimální nebo žádná a jen sklízíme úrodu. Velké množství ovoce můžeme jíst čerstvé, přitom nám jeho konzumace dovolí vynechat jiné kupované nebo pěstované potraviny. Některé druhy ovoce umíme dlouhodobě skladovat (jablka, ořechy, lískovce) nebo je můžeme zakonzervovat. Kompoty vyžadují velké množství (kupovaného) cukru a energie, ale do popředí se opět stále více dostává sušení ovoce. Zejména využití sluneční energie v jednoduché sušičce nebo pod střechou dovolí úrodu uskladnit až do jara a postupně ji konzumovat. Velká úroda jablek, hrušek, švestek, broskví takto může sloužit jako potraviny celé rodině dlouhou dobu a zpestřovat možná jednotvárné jídla z brambor, luštěnin či dýní.

Pokud sázíme nové stromy do zahrady, dva či tři roky si musíme počkat na první úrodu. Týká se to zejména kupovaných štěpených odrůd z ovocných školek. Ty většinou rostou na slaběrostoucích podnožích a jejich životnost bývá nejvíce dvacet let, pak je třeba stromy vyměnit. Ideální je v zahradě vysadit několik různých stromů z takových druhů a k nim vysokokmenné druhy, které sice do rodivosti nastupují někdy až deset let, ale dožívají se až osmdesáti let a po celou dobu rodí velká množství ovoce.

Pro ovocný sad v závislosti na druhů stromů a jejich počtu bychom měli počítat s podobnou plochou, jako je jeden až dvojnásobek plochy zeleninových ploch. Tedy s plochou potřebnou pro trávník. Trávu můžeme sekat pod stromy a kolem keřů, dokud nám „nahoře“ rostou a dozrávají plody. Postupné sekání umožní jednak přístup k úrodě, jednak dává materiál na mulčování nebo do kompostu.

Kombinace pomáhají i šetří

Ještě stále je u nás běžné, že pěstební plochy jednotlivých druhů jsou přísně odděleny. Vytvářejí se monokultury. Přitom zkombinování více druhů rostlin umožní šetřit plochu, pokud dozrávají postupně, nebo pomáhá vzájemným působením chránit plodiny před škůdci a chorobami. Rozdělení pěstitelské plochy jedné plodiny na několik menších ploch dává možnost chránit úrodu v případě nepřízně počasí i před škůdci.

Tak cibule či česnek mezi jahodami nebo v růžích chrání všechny rostliny. Jahody pěstované kolem kmene stromů nebo révy udržují vláhu a odlehčí nás od potřeby vytrhávání plevele nebo sečení trávy na tomto místě (nepoškodíme sekačkou kmen stromu).

Na ploše trávy mezi stromy můžeme vytvořit plochu sena se zasazenými bramborami. Několik menších ploch snižuje invazi mandelinek. Menší záhony uprostřed trávníku nám dovolují sklízet úrodu kdykoliv aniž bychom stoupaly po rozbahněném záhoně, neboť chodíme kolem po trávníku. Současně trávník kolem chrání půdu před vysoušením větrem nebo sluncem.

Závěr

Úplnou samostatnost v potravinách dnes není možné dosáhnout pro objektivní, společensko-právní důvody. Avšak můžeme se k ní výrazně přiblížit i vlastnictvím relativně malé zahrady, pokud neuvažujeme o chovu drůbeže nebo drobných hospodářských zvířat na maso ani o pěstování obilovin na mouku či krmné účely.

Na ploše cca 8 arů na osobu však i zaměstnaný člověk dokáže vedle práce a rodiny vypěstovat zajímavé množství plodin, kombinaci zeleniny, měkkého ovoce a ořechů, které mu dokáží poskytnout potraviny na velkou část roku.

Třicetiarová zahrada, správně založená a dobře provozována, dokáže dvěma nezaměstnaným osobám (s příslušnými sociálními dávkami nebo důchodem) a jejich dětem poskytnout většinu potravin do kuchyně na přímý konzum i na uskladnění a tím maximálně snížit potřebu nakupovaných rostlinných produktů. Samozřejmě, že je třeba vybavit zahradu příslušným nářadím a pomůckami, ale mnohé z nich se dají pořídit postupně, tak jak pěstování potravin doma přinese úsporu financí.

V rozporu s reklamami pluh ani jiný motorový nosič nářadí při pěstování s mulčováním či brambor v seně není potřebný. Bez čeho se rozhodne neobejdete, je jedna či dvě sekačky nebo vyžínače. Výhodou bude kolečko, pokud možno elektrické a štěpkovač na zpracování větví na dřevní štěpku do kompostu nebo nastýlku ​​pro lepší růst zeleniny a dýní. Oba stroje významně zmenší potřebu lidské energie a sníží námahu, čímž výrazně přispějí k efektivnosti práce v zahradě i k radosti z ní.

Doposud jsme neříkali, že konzumací doma pěstovaných plodin bez chemického hnojení ulehčíte svému tělu od mnoha škodlivin a výrazně tak snížíte riziko různých nemocí. K zdravému tělu také přispěje váš častý pobyt na čerstvém vzduchu. Ne pouze při práci v zahradě, pokud si vyhradíte část trávníku na místo k sezení a přenosný gril, zlepší se tak celý váš život.

Abyste uživili sebe a svou rodinu prací na statku, rozhodně nepotřebujete velký pozemek. A pokud ho i máte, nemusíte začít hospodařit na celém pozemku najednou. Začněte postupně. Vyčleňte místo pro zeleninu, na odpočinek i pro ovocné stromy a pusťte se do toho. Tak jak budete získávat praxi, můžete přidat další místo, které bude využíváno na pěstování vlastních potravin. Zatím tam může růst tráva, která bude pro vás cennou surovinou. A možná v ní objevíte i různé druhy bylinek, vhodných na čaj i na léčení některých neduhů. Je to další způsob, jak zlepšit své zdraví a ušetřit peníze.